Jak bylo avizováno, v neděli 22.10.2023 se v 15.00 hodin za účasti skupinky poutníků, uskutečnilo žehnání nově zbudované kapličky, která se nově nachází u polní cesty směrem na Málkovice, za Procyonem doprava. Díky všem stavitelům a jejich rodinám, za čas obětovaný této stavbě, keramičce za vytvoření znaků, grafikům za obraz, mistru kovářskému za kříž s letopočtem a zvonek, jakož i příchozím poutníkům a letonickému panu faráři p.mgr.Martinovi Bejčkovi za obřad svěcení.
Tato kaplička se řadí mezi drobnou sakrální architekturu, která v dřívějších dobách plnila více funkcí nejen pro člověka, ale i pro krajinu. Tyto funkce se proměňovaly a proměňují dodnes v závislosti na čase. Primární funkce se váže na záměr zřizovatele a jsou hlavním odrazem důvodu, pro který stavba vznikla. Zde se zejména jedná o upomínku na důležitou událost, výraz díků či vděčnosti,.. Sekundárními jsou označovány nezamýšlené důvody - jaksi navíc– např. estetická, informační, environmentální,..
Všechny takovéto stavby byly a jsou dílčími strukturami, které se podílí na paměti krajiny. Osnova krajiny je tvořena soustavou puklin zemské kůry, na kterou navazuje hydrografická síť podmiňující výskyt organismů a živočichů. Na základě těchto mimolidských prvků vzniká základní síť stezek a na ni jsou napojeny základní informační body - znamení na cestě, umožňující lepší orientaci na cestě – což je lidský vklad do přírodních procesů. Vytváří se spojení přírody a člověka které je vizualizací nás samých. Vzniká tak jedinečný fenomén s vlastní vnitřní dynamikou, strukturou a pamětí, zhmotňující čas událostí i dlouhého trvání.. Tuto rovinu paměti je pak schopen vnímat zejména místní člověk, jakož ale i poučený cizinec, např. poutníci s obdobnými zkušenostmi od jinud.
Největšího rozšíření drobné sakrální architektury došlo v období baroka. Jednalo se tzv. „rozlití“ posvátna do krajiny. Nejednalo se jen o samostatné stavby či malé ostrůvky posvátného v krajině, ale v době poutí tvořily tyto stavby celou síť zastávek na putování, kde si poutníci při zastaveních připomínali smysl putování. Téměř každou stavbu doplňoval stín solitérního stromu a krajina se tak stávala „zahradou Mariinou“, protkanou sítí drobných památek citlivě sladěných s okolní přírodou. S kapličkami a Božími muky se šíří odkaz chrámové symboliky do krajiny a vytváří tak nepřetržitou souvislost posvěcené země. Ve 20 století, se změnou užívání polí a zánikem starých stezek, které je obdobím desakralizace, z krajiny tyto prvky mizí a tím dochází k narušení paměti krajiny, k narušení rovnováhy mezi zlem a dobrem. Dokonce prý k tomuto účelu na Moravě ve Slezsku existovala Mapa klatých a svatých míst.
Rádi bychom touto stavbou pomohli přispět na misku vah dobra, na stranu svatých míst.
Sv. Jiří má svátek 24.dubna a jeho, na obrazu ztvárněné vítězství nad drakem, má symbolizovat i náš společný cíl : drobnou a každodenní prací rozšiřovat pole Dobra v sobě a ve svém okolí a přemáhat tak Zlo kolem nás. Bílá barva koně jezdce je symbolem čistoty, všeho nejvyššího Dobra.
